Kdo ovládal řeč květin, mohl o něčem výmluvně přesvědčit svou milovanou/milované, a to zcela beze slov. Dnes tuto řeč příliš nevyužíváme, protože ji většina lidí neovládá. Ale to neznamená, že tomu tak je správně. Druh květiny a její barva může říct mnohem více, než bychom dokázali pouhými slovy.

Ale jak se to vůbec stalo, že k nám květiny začaly mluvit? Kdo za to může?

Musíme se vrátit na počátek 18. století k Lady Mary Wortley Montanu, která za svého času cestovalo do Orientu a podávala zprávy o komunikaci skrze květiny ve svých „Dopisech z Orientu“; od této doby se dostala řeč květin na veřejnost a začala se běžně používat.

Předtím byly květiny v Evropě sice znamením lásky a galantnosti, ale teprve od této doby dostaly nový netušený rozměr. Kromě toho, že byly krásné, měly v sobě skryté tajemství. Kytice z jednoho druhu květin nebyly do poloviny devatenáctého století běžnou záležitostí a tak vznikl bohatý systém znaků, skoro tak komplikovaný jako cizí řeč. Podle toho, jak se kombinovaly rozličné květiny, měnil se jejich význam. Básníci, skladatelé a malíři jich používali v jejich dílech jako symbol; mnoho květinových zátiší ze 17. století je tedy lépe srozumitelných, pokud ovládáme květinovou symboliku.

Každý druh květiny, její zaříznutí a naaranžování má svůj význam. Roli hrají i zdánlivé maličkosti jako to, zda jsou květy sklopené nebo vzpřímené. Některé významy byly tak precizní, že kupříkladu pozvání na schůzku zvadlými růžemi znamenalo hodinovou schůzku, zatímco kytice otočníku s omamnou vanilkovou vůní již dvě hodiny. Všechno mělo přesný význam – kytice, na které byla uvázaná stužka napravo symbolizovala obdarovaného, zatímco stužka napravo toho, kdo kytici daroval. A nakonec…pokud byla stužka uvázaná směrem dolů, obsah celé výpovědi byl zcela opačný.

A nyní několik praktických informací o řeči květin. Mohli by se Vám totiž hodit, nejenom jako pěkný a výmluvný dárek, ale také proto, aby se Vám nestal nepěkný trapas, pokud někoho obdarujete nevhodnou květinou.

Afrikán

Neveliké žlutooranžové květinky často zdobící zahrádku nebo balkon vypovídají o nehynoucí lásce a odhodlanosti překonat všechny její překážky a nástrahy.

Fialka

Jedná se o velice rozšířenou květinu, který skýtá více než 500 druhů. Setkáme se u ní s různou terminologií, důležité pro nás ale je, že violka i fialka je ta samá rostlina. Legenda vypráví o pasáčkovi Atysovi, který byl tak krásný, že po něm zatoužila samotná bohyně Kybela. Atys se ale zamiloval do jiné ženy a chtěl se s ní oženit. Bohyni Kybelu to rozzlobilo a Atyse v průběhu svatební hostiny unesla. Atys ze zoufalství spáchal sebevraždu a ze země, kterou potřísnil svou krví, vyrostly fialky.

V květomluvě je fialka vyjádřením lásky. Modrá fialka je prosbou o vyslyšení lásky, žlutá značí slib věrnosti a bílá je zármutkem nad prchajícím štěstím.

Gerbera

V této krásné a přitom jednoduché květině se skrývá velká upřímnost.

Gladiola

Gladiolou můžete vyjádřit, že potřebujete více času. Gladiola totiž říká: „Nespěchej na mě…“

Karafiát

Pokud chcete darovat nebo obdržíte karafiát je zde rozhodující barva. Bílý je touhou po lásce obdarovaného a nedočkavostí na vyznání se, červený znamená obdiv, ale žlutý zklamání. Nakonec si také všímejme, zda karafiát voní, či ne. Pokud voní jedná se o čisté přátelství, pokud ne, tak je vyjádřením krásy zevnějšku, ale nevalné vnitřní hodnoty.

Narcis

Tuto květinu si spojujeme se sebeláskou a přílišnou zahleděností do sebe sama. Legenda praví, že mládenec, který se zamiloval do svého obrazu, byl proměněn v květ narcisu.

Pokud tedy dostaneme narcis, je na čase zamyslet se nad přehnanou sebeláskou.

Růže

Symbolika růže spadá až do antiky. Zde symbolizovala pomíjivost života, neboť rychle uvadá. Antické báje popisují růži jako pozůstatek ranních červánků na zemi. Někdy se spojuje přímo s řeckými bohy a to kupříkladu s Adónisem, z jehož krve vznikla. Rudá barva nás také upozorňuje na krev Afrodity, která se zranila o její trny. S růží si spojujeme také bolest (Není růže bez trnů) a kvůli jejím lehce opadajícím korunním lístkům i pomíjivost a smrt. Římané slavili na jaře Dies Rosae, tedy jakési panychidy nebo-li smuteční obřady. Jednalo se de facto o dušičky.

U Germánů se také spojovaly růže se smrtí. Zasazovaly se na obětních místech nebo na hrobech. Ve východním Švýcarsku dosud existuje pojmenovaní pro hřbitov, které zní  „Růžová zahrádka“(Rosengarten).

Ve středověku byla růže ve spojení s uctíváním panny Marie důležitým křesťanským symbolem. Marie dostala dokonce přívlastky jako Růže bez trnů nebo Nejkrásnější růže mezi ženami.

A nejen v křesťanství platí růže jako důležitý náboženský symbol, je tomu tak i v islámu.

Jak tedy můžeme vidět, tato květina k lidem v historii promlouvala různými způsoby a v každé historické epoše měla trochu jiný význam. V dnešní době je nejvíce spojována s láskou, protože symbolizuje vše, co láska přináší. Tak jako láska pomalu rozkvétá, rodí se růže z poupěte. Může i zranit svými trny, bodne do prstu, tak jako láska do srdce.

Důležité si je uvědomit, že podle barvy růže se mění její význam.

Růže bílá – čisté svědomí, čistota

Růže žlutá – žárlivost

Růže oranžová - touha

Růže červená – náležím zcela tobě

Růže rudá – miluji tě

Růže rudá, kytice – vyjádření díků

Slunečnice

Proč se slunečnice otáčejí za sluncem? Opět nahlédneme do antických mýtů. Podle jednoho z nich to má na svědomí nymfa Klytie. Zamilovala se do boha slunce Helia a ze žárlivosti ublížila jeho milence. Byla potrestána tím, že ji bohové proměnili v květinu, která se neustále otáčí za tím, koho miluje.

V řeči květin značí slunečnice přílišnou pýchu.

Tulipán

Tato krásná květina původem z Číny, která se v současné době spojuje nejvíce s Nizozemím, je také ideální květinou k vyjádření lásky, tedy pokud má červený květ. Žlutý tulipán značí přílišnou pýchu obdarovaného a oranžový povrchní krásu bez duševních kvalit.