Valčík získal své pevné postavení mezi společenskými tanci během evropských revolucí 18. a 19. století. Tato doba byla ovlivňována četnými společenskými změnami. Mimojiné se změnilo kupříkladu manželské právo. Byl zaveden civilní sňatek. Uzavření sňatku se stalo světovým občanským právem. To znamenalo, že od této doby bylo manželství uzavřením právní smlouvy mezi dvěma svobodnými lidmi. Manželství bylo založeno na svobodě partnerů, nikoliv na peněžních či jiných zájmech. A právě valčík se stal symbolem tohoto individuálního naplnění. Lidé v něm nacházeli hodnoty, které propagovala již francouzská revoluce, a to svobodu a rovnost všech lidí. V rychlých otáčkách valčíku zažívají lidé opojení touto svobodou, cítí se volní a také šťastní. Valčík tedy rozhodně doprovázel občanskou emancipaci. Netrvalo dlouho a vzbudil zájem vrchnosti, která ho zakázala a prohlásila za „zdravý nebezpečný“.

Valčík bylo zvykem tančit, a to hlavně za časů strohé a přísné společenské etikety, tak, že taneční pár byl velice blízko vedle sebe. Právě díky těmto přísným pravidlům tento tanec představoval ve své době jedinou možnost dotýkat se na veřejnosti svého partnera. Dlouho tedy vzbuzoval rozpaky, ale nakonec získal své postavení  a rozšířil se po celém světě.

Dnes symbolizuje vyjádření vnitřních pocitů partnerů, jejich věrnost, spojení a sounáležitost. Ve svém tanci dává pár najevo hodnotu lásky a hluboké pocity, které ho nerozlučně spojují.