Konverzace

Komunikace je nátroj úspěšnosti...

Schopnost přiměřeně a zajímavě hovořit není pro spostu lidí jednoduché, ale lze si je pomalu a vědomě osvojit. Pro slavnostní příležitosti a vzájemná setkání je kontakt a způsob komunikace s našimi hosty velice důležitý. Při konverzaci bychom neměli vést dlouhé monology. Spíše takticky pokládáme otázky svým hostům a snažíme se naslouchat a vhodně tematicky směrovat oboustranný hovor.

VYBÍRÁME VHODNÁ TÉMATA

Každý z přítomných by se měl dostat ke slovu a záměrně by se měla vyhledávat témata, která jsou všem osobám blízké, Vyhýbáme se tématům netaktním, nespolečenským, konfliktním a pro přítomné osoby nesrozumitelným.

HLÍDÁME SVÉ GESTA

Při konverzaci neděláme příliš velká a rozmáchlá gesta, nemluvíme zbytečně hlasitě ani rychle  a vyhneme se i přílišné žoviálnosti. Přesto by náš rozhovor neměl působit studeně a upjatě. Při rozhovoru si všímáme reakcí druhého partnera a pole toho směrujeme i samotný rozhovor.

PROJEVME ÚČAST I SYMPATIE

Snažíme se působit  příjemně, srdečně, s úsměvem, nejsme strozí ani  povýšení. Nikdy se nesnažme být za každou cenu středem pozornosti, neskákejme lidem do řeči a snažte se vnímat a naslouchat názorům druhých. Nepřete se o bezvýznamné maličkosti, nehledejte zdroj konfliktů a nesnažme se být za každou cenu v opozici, a to i tehdy kdy máte poct, že zásadně nesouhlasíte. Buďte diplomat a raději zvolte téma, pokud máte pocit, že s názory druhého se příliš neztotožňujete. Jako partner při společenské konverzaci byste měl rozhovor ukočírovat tak, aby z jeho konečného výsledku měl přítomný partner dobrý pocit.

Umět se dobře představit je základní krok do dobré společnosti...

Asi všichni víme, že ve společnosti mají někteří lidé svá přednostní práva. Ti společensky významnější jsou v určitých rolích zvýhodňováni a je jim tím prokazována úcta. To platí i při představování. Obecně platí, že žena je společensky významnější než muž, starší člověk významnější než mladší a nadřízený významnější než podřízený. Těmto „vyvoleným“ prokazujeme podle společenských zvyklostí o něco větší úctu a přizpůsobíme tomu i své chování. Vždy by mělo platit, že společensky významnější osoba podává jako první ruku, první usedá a první vchází do dveří. Jedině, kdy přednostní pravidlo neplatí, je při scházení ze schodu a při vstupu do restauračních a neznámých prostor. Zde vchází první muž a zasadí se tak o větší bezpečí přítomné dámy.

DILEMA NAD VÝZNAMNOSTÍ HOSTA

Někdy může nastat dilema, kdo je ve společnosti v této chvíli významnější, zda žena, osoba starší nebo člověk vysoce postavený. Většinou se v této nerozhodné chvíli raději rychle orientujeme, abychom předešli trapným okamžikům a dáme přednost ženě, a to nejprve ženě významnějšího partnera.

Výjimky mohou nastat jen v okamžiku, kdy se významnější osoba své pozice vzdá a dá Vám přednost. Po té je strategicky vhodné ji přijmout. Zásadně nepodáváme ruku v sedě a díváme se zpříma do očí. Jediný, kdo může při podání ruky zůstat sedět je žena.

PODÁVÁNÍ RUKOU BEZ ZBYTEČNÝCH OMYLŮ

Při podání ruky kromě pravidla, kdo komu ji podá první, dbáme, aby ruce byly samozřejmě čisté, suché a měly přiměřený stisk. Ruku nikomu nedrtíme, nepodáváme ji jako „leklou rybu“, ale přátelsky stiskneme. Zopakujme si pravidlo, že první podává ruku společenský významnější člověk. Pokud se setkají dva páry podá první ruku žena z významného páru ruku ženě druhého páru a potom muži. Po té partnerka muže z méně významného páru nabídne ruku protějšímu muži a tento významnější muž nakonec podá ruku muži méně významnému. Vyplatí se toto pravidlo si vícekrát zopakovat. Nikdy by se ale nemělo příliš dlouho otálet a přemýšlet. Pokud přeci jenom někdo změní pořadí, určitě je to lepší než trapná chvíle nejistého váhání.

Autor: Renata Krňáková, zakladatelka MojeParty.cz