Estetické zákonitosti

Dekorace oslavy by měla vždy pozitivně zaujmout...

Navodit líbivé pocity a vzbudit dojem určité harmonie. Aby se nám takový efekt u hostů podařilo vyvolat, musíme respektovat i určité estetické zákonitosti. Ty principielně určují čeho bychom  si měli při tvoření dekorací všímat a co bychom měli respektovat. Stručně si připomeňme ty nejdůležitější pravidla.

ESTETICKÁ A MORÁLNÍ  JEDNOTNOST DEKORACE

Výzdoba by měla být logicky jednotná. Tzn měla by kombinovat vždy prvky, které se k sobě stylově hodí. Současně by neměla vzbuzovat opticky „nehezké“ vjemy, pohoršovat a popuzovat.

DEKORACE V HARMONICKÉM SOULADU I V KONTRASTNÍM PROTIKLADU

Harmonii v dekoraci dosáhneme opakovaným využitím podobných prvků . Tyto prvky mohou být dané stejnou velikostí, stejným tvarem nebo barvou.To, že cíleně v dekoraci využíváme stejný prvek dodává dekoraci jednotnost. Někdy ovšem může i při respektování tohoto pravidla vyznít dekorace fádně. Záměrně tedy můžeme tento  soulad narušit v jedné nebo i více vlastnostech. V dekoraci tak vznikne působivý protiklad, který upoutá pozornost. Pokud však ve výzdobě použijeme více kontrastních prvků vznikne ne příliš pěkný chaos.

KAŽDÁ DEKORACE BY MĚLA BÝT OPTICKY V ROVNOVÁZE.

Každá dekorativní kompozice by měla být vyvážená. A to z horizontální i vertikální strany. Rovnováhu vnímáme jako na první pohled zřejmou. Dosahuje se jasným a pravidelným rozdělením prvků. Při květinové dekoraci je příkladem např. jeden květ uprostřed a dva zleva i zprava. Kompozice na nás však může působit vyváženě, i když tato pravidla na první pohled nerespektujeme. V tomto případě se jedná o rovnováhu skrytou, která není přísně vymezena stejnými prvky. V ose vertilály např. umístíme jeden květ nalevo a vpravo tři. Rozdíl nalevo dorovnáme bohatší zelení a tím docílíme opticky stejné rovnováhy.

DEKORATVNÍ KOMPOZICE A DANÝ RYTMUS

Ve vyvážené kompozici se vyplatí střídat jednotlivé prvky s druhými v pravidelném sledu.Např. prvky méně výrazné střídat s prvky dominantními. Rytmus může být stupňovaně zmenšovaný nebo zvětšovaný. Při aranžování větších expozic někdy může jednoduchý rytmus působit fádně – např. 100 exponátů – stejné květiny vystavené ve stejných vázách, po třech  květech ve stejné vzdálenosti. Je na zvážení dekoratéra, kdy je rytmicky opakování stejných prvků efektní a kdy působí dudně a zaslouží si rozbít fádnost nějakým kontrastním prvkem a záměrně rytmus narušit. V současné době se objevuje i nový styl práce tzv. „skylin styl“. Rostliny či jiné prvky se umísťuji v pravidelní linii kolmo v pravidelném jednoduchém sledu za sebou.

STUPŇOVÁNÍ PRVKŮ V DEKORATIVNÍ KOMPOZICI

V dekorativní kompozici využíváme často tzv, stupňovitého efektu. Jednotlivé prvky můžeme umísťovat vzestupně, kdy u základny je prvek nejmenší a směrem vzhůru se ostatní prvky rozšiřují, zvětšují a nabývají na výraznosti. Lepšího efektu však dosáhneme pokud budeme postupovat opačně. Vytvoříme dominatní základnu s vícero prvky a směrem vzhůru ubíráme na výraznosti.

DEKORACE PODLE ZÁSAD ZLATÉHO ŘEZU

Zlatý řez je pravidlo, které vychází z určení tzv. opticky ideálního poměru. Je respektováno nejen dekoratéry, ale i malíři, architekty. Vychází z proporčnosti lidského těla, které je od přírody  proporčně vyváženo (hlava je jedna osmina celku. Výška od nohou k pasu tvoří 5 dílů a výška od pasu ke konci těla 3 díly. Ideální proporciální poměr je tedy 5:3. Vzájemné poměry v různých kompozicích by měly využívat tohoto pravidla. Např.  pokud umísťujeme květiny do vázy , s respektováním ideálního poměru má výška vázy tvořit 3 díly a květiny nad ní 5 dílů (velikost jednoho dílu je osmina součtu výšky vázy a květiny).

Při dekorativní práci se setkáváme s jednotlivými estetickými prvky, kterými lze dekorativní kompozici charakterizovat. Mezi ně patří:

LINIE DEKORATIVNÍ KOMPOZICE

Vystihnou termín, který linii charakterizuje můžeme při představě bodu, který se pohubuje určitým směrem. Dráha , kterou opisuje je tzv. linie. Linie může být podle charakteru pohybu přímkou nebo křivkou. Linie tvořená přímkou má strohý více nepřirozený tvar. Myšlenkově však může určovat konstrukci díla /horizontální přímka určuje nosnou základnu díla, svislá přímka určuje středovou osu díla a šikmé křivky nám v představě vystihují šířku a rozpětí kompozice

Samotné křivky jsou přirozenější než přímky svou tvarovou rozmanitostí dávají tvůrci nepřeberné množství možností konečného vzhledu kompozice. Křivky mohou být, vlnité, obloukovité, spirálovité, mohou stoupat i klesat.. Podle estetických zákonitostí by se mělo vycházet  zejména z přirozených ladných přírodních linií.

PLOCHA DEKORATIVNÍ KOMPOZICE

Pokud zapojíme představivost a představíme si určitou lini (např. přímku a vedeme ji jedním směrem. Prostor, který nám při pohybu vymezí je tzv. plocha. Roli hraje hlavně v aranžování. Plochou může být prostor, který dílo obklopuje nebo tvoří pozadí kompozice, podložka  na níž je dílo umístěno atp. Plocha by měla harmonicky ladit s celkovým vyzněním díla..

TEXTURA DEKORATIVNÍ KOMPOZICE

Kompozici určuje i charakter povrchu plochy. Povrch může být drsný, jemný, hladký, nerovný, rýhovaný atp. U květin rozlišujeme povrch sklovitý (frézie), porcelánový (kala, sněženka), sametový (gloxínie, některé růže), hedvábný (orchidej) Hrubou texturu mají jehličnaté větve, drsnou rozpukanou kůra borovic atp.

Zajímavě působí i kontrast textur.

TVAR DEKORATIVNÍ KOMPOZICE

Pokud se ve Vaší představě dá do pohybu plocha vznikne určitý tvar. Příroda vytvořila nepřeberné množství tvarů (kulovité, válcovité, kuželovité, srdčité atp.)

BARVA

Barva je zcela jistě nejpůsobivější estetický prvek. Samotná barva je optický vjem, který zniká rozložením slunečního paprsků.  Podle vlnových délek rozeznáváme barevné spektrum v tomto pořadí červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, fialová. Pestré barvy jsou všechny barvy spektrální, nepestré jsou bílá, černá, šedá

Z hlediska působení na člověka je dělíme na teplé a studené.